Od hloupého prográmku až po inteligentní symulaci rozhovoru?

(Co si já osobně o programu Pokyd IQ myslím, najdete na tématu Budoucnost IQ Pokydu, třicátý druhý příspěvek)

"Do jaké míry člověk může vytvořit program, který napodobuje člověka?"

Tohle neni problem. Jsou v podstate 2 moznosti.
Programu predhodis vsechna znama slova, koreny slov a naucis ho rozpoznavat sloveso od podst. jmena a pod.

druha, jednodussi varianta je, ze programku vnutis zakladni konstrukce vet a nechas jej sledovat cizi rozhovor, at se uci. Samozrejme to chce nejake algoritmy. takovy algoritmus si zjisti, co by mohlo byt podstatne jmeno a prida si navaznost na sloveso, pridavne jmeno a tak.
Vyhoda je, ze tady dokaze svizne pracovat s jakymkoliv jazykem. Problem je, ze pokud mu nekdo nerekne, jaky to je jazyk, uklada si to jako jeden slovnik.
Dalsi problem nastava v okamziku, kdyz nekdo pouzije toto slovo v jinem vyznamu nez jej prvne pochopi. Pak se propoji, co se nema propojit.
Vyhoda jazykove verze a sledovani rozhovoru je, ze si muze vytvaret docasny slovnik pro dany rozhovor a spojit jej s jinym, kdyz si bude jisty podle slov, ze se zrejme jedna o stejny jazyk.

Problém je, že ani 2 lidé nemusí pochopit jednu větu uplně stejně. Co větu, někdy i slovo. Jak by toho byl schopen počítač?